znaaaak.jpg

- garáž -

vítejte v garáži Kosohorské šlechty v níž přinášíme zaručeně pravdivé informace

 

Ukoncovacka.jpg
Jednou takhle ve sváteční neděli, přímo na svatého Martina Hájkoveho, jsme se, jako již každoročně, vydali ukončit motorkářskou sezónu. Na náměstí v naší domovské základně se nás sjelo celých šest kusů, což však na naše poměry nebyla účast nejhorší. U leckoho by se v dechu možná ještě něco málo našlo, určitě už bych to ale nevyjadřoval procentuelně, spíše nějaké setinky promile. Tyhle banalitky ale na motorce neřešíme, navzájem si v bezpečnosti plně věříme. Jako zajímavost bych zmínil, že se na ukončovačku sjely stroje rozmanitých kubatur, od dýchavičných padesátek, přes stroje kolem půllitru, až po jednoho externistu, který přijel na XJR 1 300, což se na lehký off pod Kolihovama a jízdu průměrnou rychlostí max. 40 km/h určitě skvěle hodí. Nestěžoval si, jelikož bylo chladno, tak ani nevařil.
Počasí nám opravdu přálo, lehce polojasno, slunečno. Cíl cesty byl na Chlumu v hospodě U Tulacha, kde jsme venku pod deštníkem (pač uvnitř bylo narváno lidma, který se cpali husou), chvíli také za mírného deštíku pojedli, popili a pohovořili, komu to zas blbě pálí, koho kde bolí a píchá, kdo má nejhorší manželku, nejdebilnější dítě, taková ta běžná debata. Zbytek cesty po kriminální silnici kolem Musíku jsme zvládli bez ztráty kytičky. Mimo magorů, kteří jedou na Elefanta, už všem zbývá jen zazimovat stroje a těšit se na jarní zahajovačku.
Otlučenej lžící
svatba.JPG
...že ho nepozvali na svatbu.
zahaj.jpg
Už loni jsme si plácali po ramenou, že se nás sjelo tolik (asi 63 strojů), ale to nikdo netušil, co se stane letos. Letošní zahajovačka se povedla nejen co do počtu, ale má i spoustu minipříběhů, které naštěstí dopadly vždy dobře.
Když jsme dorazili se Zemanem na náměstí bylo zhruba 12.40 a naše sajdy byly prvními mašinami na místě. Počasí už od rána slibovalo, že sami dlouho nezůstaneme. Brzy to začalo bublat ze všech směrů a prostor před zámkem za chvíli nestačil. V jednu hodinu už jsme věděli, že sto účastnických samolepek, které Germoš vyrobil s tím, že mu jich minimálně třetina zase zbude, nebude stačit. Takto se tedy omlouváme, na koho se nedostalo.
Ve čtvrt na dvě jsme odstartovali na doposud nejdelší trasu v historii šlechtický zahajovaček - 100 km. Mám pocit, že když jsem přijížděl na železniční přejezd v Sedlčanech, tak ocas motocyklového hada 105 motorek a pár čtyřkolek byl ještě v Kosovce.
Trasa vedla přes Cholín, Dražetice, Kozí Hory do Knína, ale už ve stoupání z cholínského mostu skončila jedna 350 i s posádkou ležmo na asfaltu. Kouslá přední brzda zavinila naštěstí jen pár odřenin. Zadní část nehodou roztrženého konvoje však odbočila na Knín o něco dříve, a tak jsme se na zastávku do motorestu v Buši sjížděli z různých směrů v několika ztracených partách. Pro příště tedy máme v organizaci co vylepšovat, ale alespoň bylo o čem povídat a hlavně, že jsme se našli.
Další zážitek na sebe nenechal dlouho čekat. Po občerstvení jsme vyrazili na zbývajících 40 km přes Čím, Živohošťský most a Neveklov.
Před Čímí vidím z pozice prvního jezdkyni na koni, která uhýbá ze silnice do pole, ale vzápětí otáčí koně a sleduje nás. A to neměla dělat! Další za mnou už viděli pouze splašeného koně pádícího přes silnici mezi motorkami a paní letící ze sedla na asfalt. Naštěstí také jen pár odřenin, ale koně možná hledá dodnes.
Kromě oněch dvou nečekaných nehod, pár jedinců muselo cestou opravovat, ale domů se snad dostali všichni v pořádku.
Díky všem, kteří s námi letos vyrazili a ještě jednou VÁM všem tleskám za tak perfektní účast! Za Šlechtu přeji dobrou sezónu a bez nových křížků u silnic!
Fotky od Terky ve fotogalérce na Rajčeti...
predsilve2017.jpg
30.12. 2017, sraz v 10.00 hod. v Prčici u Škrpálu. Povrch sníh, led a sajrajt. Teplota lehce pod nulou. Počet zúčastněných škrpálníků na jawách 17 ks, z tohož jedna jezdkyně a jeden polozmrd z KŠ na simsonu. Občerstvení buřty na ohýnku v přírodě plus ještě cestou drahé polovičky čekaly s ohřátou polévkou. Ztráty - 1 uražená stupačka, jedna spojka a jedno prázdné zadní kolo 2x marně dofouknuté. Zkrátka zimní romantika. AMK
L_&_Z_0631_.jpg
Nějak jsem k této akci zapomněl napsat pár řádků a přitom to byl den hodný kronikového zápisu. Tak alespoň jedním obrázkem zavzpomínejte, jak jsme se přežrali na Germánově svatbě!
starý svět.jpg
V sobotu 18. listopadu "uzavřeli" dva Šlechticové, jeden spřátelený jezdec, dvě šlechtičny a dvě šlechtičátka sezónu 2017. Do restauračky Starý svět až v daleké Americe se dostali ve smíšeném konvoji jedné třiapůle, síma, japonce a osobáku. Zblajzli něco masa divoké zvěře a vše zakončili návštěvou u Markraběte a odpoledním čajem a buchtou od jeho polovice Pavly.
Proč chyběli ostatní Šlechtici? Bohužel byli zasaženi smrtelnými mužskými chorobami - lenorou, opicí a rýmičkou.
klika.jpg
Klika z motoru pionýra už si žádala repasi, a když už jsem jel do Votic pro nějaké díly, vzal jsem kliku s sebou, že se optám, jak se věci mají. Nová taiwan klika 1400 Kč nebo za 900 Kč ojnice i s přelisováním. Zvolil jsem tedy levnější variantu, i když jsem to neměl v plánu a klika byla nemytá, černá jak bota. Pan Bartůněk mě předem upozornil, že má mnoho práce a nebude to hned, to mi nevadilo. Když jsem si pro kliku jel, zeptal jsem se nenápadně, jak se kliku podařilo vycentrovat. Párkrát jsem to zkoušel sám a výsledek i přes veškerou snahu nebyl valný. Pan Bartůněk mě ubezpečil, že si s klikou vyhrál a že běží ve stovce a to jí ještě vypucoval, že se bliští jak psí kulky. Moje vrozená nedůvěřivost mi našeptávala, že to snad ani není možný a tak jsem kliku ostatně jako to dělám vždy před montáží hodil do stojánku a změřil. A vskutku bylo to tak, maximální odchylka 0,01 přičemž fabrika povoluje 0,02 a běžná praxe jest i 0,16. Takže klobouk dolů. Pan Bartůněk odvedl perfektní práci. AMK
DSC_0360[1].JPG
Velmi si ceníme, že součástí letošního jawáče byla v souvislosti se vzrůstající hrozbou jaderného útoku ze strany Koree názorná ukázka toho, jak se správně krýt při atomovém výbuchu, aby člověk neutrpěl vážnější zranění. Díky Jawaklube.
DSC_0357[1].JPG
Jako každoročně, tak i letos jsme se první zářijový víkend vydali vstříc novým dobrodružstvím na 35. jawáč, v posledních létech v tradičním složení Stehla, Burís, Kozel, Milan a spřízněný jezdec Martin.
V pátek, kolem třetí, jsme za vytrvalého deště vyrazili z Kosovky, a se soumrakem jsme za stejně vytrvalého deště dorazili do Jizbice. Cestou jsem přemýšlel, jak bych také přispěl do projektu „udržitelnost vody v krajině“, na nic jsem však nepřišel, valilo se to na nás ze všech stran.
Nezkrotné proudy vody na silnici byly také důvodem našeho zdržení. Náš náklaďák – rikša si v hlubokých blanických lesích postavila hlavu, asi jí ta vlhkost vlezla až do morku… klikovky. Jelikož jsme z posledních let od našich strojů zvyklí téměř MAXIMÁLNÍ spolehlivosti, vezli jsme si jen MINIMÁLNÍ množství vercajku a žádné náhradní díly. Po malé rošádě cívek a kondíků mezi rikšou a mým fichtlem jsme, vysíleni neustálým roztlačováním, neustálým deštěm, usoudili, že rikša po ose nedojede. Vzniklou situaci jsme vyřešili přivoláním auta s vozíkem. Inu vozík to byl prostorný, vrátili jsme ho snad v lepším stavu než přijel, sajtničky, jako když střelí.
Dále se již vše vyvíjelo v tradičním duchu, vlhkost jsme ze sebe do časných ranních hodin vyháněli alkoholem, nepadali jsme jen my, ale i motorky, prostě jawáč. Ze sobotního programu bych vyzdvihnul vystoupení Kozla, který kvůli každoročním neustálým ztrátám klíčků musí každoročně vystupovat na podiu. A přestože má laťku nastavenou hódně vysoko, opět ji svým kumštem dokázal překonat, za což mu byl nabídnut post, pro šlechtice nebývalé pocty. Tuto nabídku však musí ještě probrat na nejbližší akci s ostatními členy klubu. Nedělní cesta domů již proběhla poklidněji, třebaže rikša si sála benzín z petky přichycené gumicukem ke korbě. A přesně kvůli všem těmto „abnormalitám“ se již teď hrdě těšíme na další ročník.
novic Milan
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one